Nechranice

Nechrenicze, Nechrsenycze, Nechranycz, Nachranicz, Negraniczy, Nechřenice, Nechranice, německy Negranitz, od 14. 6. 1964 část obce Březno

Historie

       Oblast Nechranic byla osídlena již od mladší doby kamenné, to je přibližně 5000 let před n.I. Z té doby je známo osídlení na SV od vsi. Ve stejném prostoru objevili archeologové také rozsáhlé sídliště lidu s knovízskou kul­turou z pozdní doby bronzové. Staveniště sociálního zařízení přehrady bylo v místech, kde na počátku doby bronzové bylo pohřebiště lidu únětické kultury.

        První známý doklad o existenci Nechranic však bývá uváděn až k roku 1332. Dne 24. prosince tohoto roku získal ves jako zástavu od Jana Lucemburského Bedřich z Egerberku. Stala se součástí jeho lenního statku Pětipsy.

       Další zpráva o Nechranicích je z roku 1367, kdy Karel IV. navštívil Kadaň. Podle privilegia, které tehdy Kadani­ udělil, patřily Nechranice mezi šosovní dvory Kadaně. Označení  šosovní znamenalo, že dvory byly podrobeny městské dani, jejíž výše byla stanovena rozsahem pozemků, patřících k jednotlivým dvorům. Vrchností šosovních dvorů byl purkmistr a rada města. Dvory byly zapsány a spravo­vany kadaňskými městskými knihami a postaveny pod pravomoc městského soudu. Držet šosovní dvůr mohl jen právoplatný měšťan.

      Koncem 14. století se ale také Nechr­anice dostaly do vlastnictví grúnhainského  kláštera a sdílely osudy Denětic a Holetic včetně toho, že je roku 1429 zabrali husité a že po dalších zásazích  je roku 1479 prodal Beneš z Veitmile opět klášteru. Po zrušení kláštera v roce 1533 se také o Nechranice vedl dlouholetý spor, ukončený až roku 1549.

        Z dalších dob podrobnější zprávy o Nechranicích scházejí. Víme jen, že roku 1554 patřily Mikuláši Schirtingovi ze Schirtingu.

         Záznamy v kadaňské knize korespondence potvrzují také údaje  Heimat­skunde. Je tam list císaři z roku 1558, ve kterém jsou Nechranice označeny jako bývalý majetek Kadaně. následujícího roku jsou dva listy, adresované Mikuláši Schirtingovi kvůli dluhu jednoho jeho poddaného z Nechranic. Další dopis je tam z roku 1586, vztahující se k lobkovickému poddanému Rauballovi z Nechranic - což dokazuje, že v té době patřily Nechranice již Lobkovicům, pánům mimo jiné také chomutovského panství.

        V roce 1586 byl již Bohuslav Felix z Lobkovic po smrti a majetek byl rozdělen mezi manželku a syny. Březno a k němu patřící vesnice si bratři ponechali ve společném vlastnictví. Bohuslav Jáchym vyměnil po smrti své milované ženy roku 1588 chomu­tovské panství s Jiřím Popelem z Lobkovic za Mladou Boleslav, Kosmonosy a peněžitou hotovost. Změna majitele způsobila poddaným velké nesnáze. Většina jich byla protestanty a Jiří Popel fanatický katolík, který dělal vše, jen aby vrátil své poddané katolické církvi. Dostal se však do sporu s císa­řem, byl uvězněn a majetek mu byl zabaven. Královská komora pak po čás­tech jeho bývalé panství rozprodala. Část s Březnem a Nechranicemi koupil Linhart Štampach ze Štampachu, majitel panství Ahnílzov. Jeden z jeho synů - Jan Jindřich - zdědil mimo jiné také Březno a roku 1615 i panství svého strýce Matyáše st. ze Štampachu s Maštovem a dalším majetkem. Jan Jindřich ze Štampachu se stejně jako jeho bratři zapojil do českého stavovského povstáni a navíc ještě roku 1619 pohostil s velkou slávou na louce u svého mašťovského zámku nového českého krále Fridricha Falckého při jeho cestě do Prahy. Za to byl odsouzen nejdříve ke ztrátě celého majet­ku, do kterého patřilo i Březno s Nachranicema  a další, např. Vičice, Holetice, Stranná, Střežov, Denětice nebo Boleboř. Pak ale „z císařské milostí" mu měla být vyplacena polovina sumy, za kterou byl majetek prodán. Dostal však jen 1000 kop mišeňských a odešel roku 1628 kvůti náboženství do Ma­rienberku, kde žil s manželkou a 9 dětmi ve velké bídě.

        Nechranice nakonec koupil s dalším majetkem Florián Žd'árský ze Žd'áru, zeť Jaroslava Bořity z Martinic, nového majitele panství Ahníkov-Prunéřov. Po čase byly Nechranice k tomuto panství připojeny a zůstaly u něho až do roku 1850.

        Chomutovská Heimatskunde z roku 1898 píše také o pečeti obce, která měla ve štítu dva obilné klasy, o vodovodu s pitnou vodou, vedoucím do obecního rybníku na návsi (za války upraveného francouzskými zajatci na protipožární nádrž), vedle kterého stála a ještě i dnes stojí zvonice. Uvnitř je umístěna poškozená barokní socha sv. Jana Nepomuckého bez hlavy.

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.